Když se otočíte o 180 stupňů a pak zase zpátky: jste na nule, nebo na 360? Tohle kanadské dobrodružství mi pořád nějak nejde do hlavy. A to už se pomalu chýlí ke konci. Příští týden letím do Ottawy na konferenci, pak zpátky do Edmontonu, zabalit si, odstěhovat se z bytu,
Listopad 2025 Sedím v hospůdce Sugarbowl v Edmontonu, přede mnou relativně dobře načepovaná Plzeň (jakože na Kanadu, chápete) a naproti mně sedí Honza. Honza napsal knihu o svých návratech do Česka a (znovu)objevování kořenů po tom, co v roce 1968 opustil Československo. Bylo mu 19 let. Později se usadil
You pushed the button! We're rollin'! Vykřikl vesele pán vedle mě a vyrazil přes přechod, kde jsme oba nezávisle na sobě čekali na zelenou. Teda na bílou, protože tady se přechází na bílého panáčka. Byl to můj druhý den v Edmontonu, s pánem jsem se vůbec neznala,
Celé mi to začalo docházet, až když jsem nasedla do letadla v Praze. Před rokem bych nevěřila, že se budu stěhovat do Kanady, před půl rokem ještě taky ne, ale najednou... se to prostě dělo. Měsíc před odletem byl tak hektický, že jsem neměla čas přemýšlet, jak se cítím – a
První post odkládám. Říkám si, že toho mám teď hodně, jsem stále zahlcená po náročném stěhování, no a navíc – koho to vůbec zajímá? Realita je ale taková, že nevím, jak do toho. Původně jsem tvrdila, že si tady z toho nebudu dělat deníček. Ale já to asi jinak neumím odstartovat,
180° je vznikající prostor pro sdílení mých textů. Přeju si dát formu svým zkušenostem a myšlenkám a sdílet je s ostatními. Texty budou vycházet z mých osobních zkušeností a zájmů: doktorát a akademická sféra, život v zahraničí (stěhování do Kanady), káva, sociologie, společnost, výzkum... Žánrově to bude někdy esej na